„Jeho skromné, pokorné dílo není zaměřeno na formální výboje a experiment, nezná vývojových zvratů a skoků. Je věrno naší realistické tradici a má přitom všechny znaky civilního plastického cítění 20. století…,“ charakterizuje výstižně Pangrácovo dílo ve Výtvarné kultuře (1978) Dušan Konečný. Z navržených pomníků Pangráce nejvíce proslavila „Hudba“, zdobící náhrobek tvůrce české hymny Františka Škroupa v holandském Rotterdamu, stejně jako portréty vynikajících českých osobností: herečky Otýlie Beníškové pro Divadlo na Vinohradech a Tylovo divadlo v Rakovníku, K. H. Borovského a Karla Čapka pro Panteon Národního muzea, Františka Ženíška pro Národní divadlo, Josefa Zítka pro kolonádu v Karlových Varech… Vynikající jsou Pangrácovy ženské portréty a akty, ale zcela bezkonkurenční doménu jeho tvorby tvoří desítky hlaviček dětí, „plné emotivní bezprostřednosti a něhy“ (Vlastimil Vinter). Jimi započal na dvoře rodného domu v sousedství tatínkovy truhlárny svoji sochařskou pouť, jim zůstal věrný i později už coby otec a graduovaný sochař. Miroslav Pangrác a Rakovník – téma, které by samo zaplnilo plochu vymezenou tomuto textu. Portréty spisovatele Mejstříka, fotografa Koubka, houslisty Štibora, pana Kopřivy, obou rodičů, sestřičky, pamětní deska na rodném domě pěvce Emila Buriana a skvělý pomník T. G. Masaryka pro rakovnický park nepotřebují komentář.

Malování si Miroslava Pangráce podmanilo už v nejranějším dětství. Prvé kresby vznikají v okolí Vysoké brány, později svému městu věnuje rozměrná plátna. … V současné době Miroslav Pangrác tvoří střídavě v Praze a Rakovníku. Před dokončením jsou portréty exministra Čestmíra Císaře a kunsthistorika Vlastimila Vintra. Pro Pamětní síň Antonína Slavíčka v Kameničkách chystá busty Antonína Slavíčka a Karla Václava Raise v nadživotní velikosti.“

Ivo Mička: (Úvodní slovo k výstavě M. Pangráce, Výstavní síň Obchodního centra „U Číhů“,
Rabasova galerie Rakovník, 12. února – 6. dubna 2002).

Miroslav Pangrác st. se narodil 16.října 1924 v Rakovníku, kde vychodil základní školu. Následovala studia odborná, a to keramická škola v Bechyni (1942–1946), Akademie výtvarných umění v Praze u prof. Jana Laudy a prof. Karla Pokorného (1946–1951). Již během studií získávají s přítelem malířem Jiřím Kodymem milovaný ateliér na pražských Vinohradech ,v bývalém hotelu Gráf, posléze Kriváň ,kde vznikla většina významných děl. Následují společné i samostatné výstavy: Rakovník, Praha, Liberec, Pardubice, Sedlčany, Kolín, Český Brod, Příbram, Havana, Káhira, Alexandrie a další…

Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách Československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU. Vystavoval ve Varšavě, Berlíně, Paříži, Budapešti, Sofii, Bukurešti, Vídni, Havaně, Moskvě ,Montrealu, Helsinkách, Káhiře a v mnoha dalších městech v cizině i v Čechách.
Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. m. Prahy, České muzeum výtvarného umění v Praze, Alšova jihočeská galerie, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Rabasova galerie v Rakovníku a mnoha dalších oblastních galerií. Dále jsou jeho díla zastoupena v majetku Ministerstva kultury ČR, Ministerstva zemědělství ČR, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Ústřední rady odborů, Národního divadla,Národního muzea, Smetanova muzea, Magistrátu hl. m. Prahy, MěÚ v Rakovníku, Klatovech, Lomnici nad Popelkou, Mladé Boleslavi, Rabasovy galerie a Okresního muzea v Rakovníku, města Rotterdamu a dalších institucí. Z posledních realizací je nutno zmínit pomník spisovatele M. Švandrlíka a generála K. Klapálka v Praze 11, nadživotní portrét malíře Komárka a M. Kotála pro rakovnický Zimní stadion.

Zhruba posledních dvacet let tvořil střídavě v ateliéru na Újezdě v č. 26 a v Rakovníku. Slavný ateliér v hotelu na náměstí I. P. Pavlova byl v restituci vrácen do rukou bývalých majitelů. Nastalo nucené vystěhování, ale budova léta chátrala, než se z ní stala administrativní budova. Zřejmě nikdo z nynějších majitelů budovy nemá ani zdání, že v bývalém podkrovním ateliéru vznikla díla, která naplňují významné galerie Čechách i v cizině.
Miroslav Pangrác opustil tento svět 19. 6. 2012 v ateliéru svého rodného domu v Rakovníku, obklopen svými díly a s knihou v ruce.

Jeho památku důstojně připomíná náhrobek v rakovnickém urnovém háji a jeho klid stráží dívčí portrét, který si sám za života vybral.

Miroslav Pangrác ml.