17.1. 2012 – Chlumec n. Cidlinou

Vážení milovníci umění, vzácní hosté, drazí přátelé.

Autor zde vystavených uměleckých prací mne požádal, abych tuto výstavu krátce uvedl. Je to pro mne čest a rád jsem se této přátelské služby ujal.

Dovolte mi tedy, abych Miroslava Pangráce juniora, tvořícího pod značkou Grác, nejprve stručně představil.

Protože jsme s Mirkem kamarádi už od základní školy, měl jsem to štěstí, že jsem tu a tam mohl nahlédnout do jeho uměleckého vývoje. Rád vzpomínám, jak jsme se na prahu své plnoletosti toulali s malířskými štaflemi v polích kolem Rakovníka a snažili se tvořivě ochutnávat rabasovskou krajinu.

Umělecký zájem Miroslava Pangráce juniora je široký – mám za to, že je to dáno podmanivým kouzlem ateliérů, slévačských dílen i výstavních síní, v nichž se Miroslav od dětství pohyboval, což u syna akademického sochaře a malíře není nic podivného. Otcem zde vystavujícího autora je Miroslav Pangrác, kterého můžeme po zásluze počítat mezi klasiky českého výtvarného umění, jež obohatil především svými portréty. Svébytný svět umění Mirka uhranul, a vzhledem k vrozeným vlohám osudově.

Přímočará cesta to však nebyla. Dospívající Miroslav se instinktivně vzepřel jakémusi samozřejmému očekávání, že bude kráčet v otcových šlépějích, a jak sám říká, obával se toho, že by se při přijímacích zkouškách na pražskou uměleckou průmyslovku nemohl vyhnout protekci, i kdyby vycházela pouze z jeho jména.

Takový postoj vypovídá o člověku, který hledá vlastní cestu. A dnes, zatímco těžiště tvorby Miroslava Pangráce staršího spočívá ve figurální, především portrétní plastice a případně v krajinomalbě, pro jeho syna, který své umělecké práce podepisuje krátkým „Grác“, je charakteristický odklon od ztvárnění předmětné skutečnosti. Ohledně motivů se tedy Grác nakonec vydal opačným směrem – k fantazii, k negeometrické abstrakci, k intuitivnímu symbolismu. Na jeho obrazech s výraznou sytou barevností se objevují většinou nepravidelné abstraktní objekty, ale malíř jejich volné tvary rád vyvažuje symetrií nebo rytmickým opakováním, jindy je seskupuje do struktur. V tom se projevuje Grácova hravost. Jindy kompozici poeticky promění symboly. Některé práce jsou inspirované obrazem světa, jak ho zprostředkovává moderní věda. Prozrazují, že jejich autor má duši objevitele a dobrodruha. K jeho zálibám – nebo spíš potřebám – patří totiž cestování, horolezecké výstupy, potápění a další adrenalinové aktivity, ale také fotografie. Při svých malířských „výpravách“, které podniká ve svém útulném ateliéru na pražském Žižkově s malířským náčiním v ruce, probádává svůj vnitřní svět, za jehož hranice nás dnes večer zve.

Ondřej Prokop Vaněček – novinář, básník